Představte si následující scénu: bílá, vykachlíkovaná místnost. Uprostřed stojí hrozivě vypadající, obrovské křeslo, na které míří desítka ostrých bílých světel. A v tom velikánském křesle se krčí malý chlapeček. V křesle se mu nelíbí, bojí se věcí příštích. Dva páry rukou ho drží, aby z křesla neutekl ven, na denní světlo, tam, kde je ještě svět bezpečný a v pořádku. S neochvějnou jistotou se k ústům malého pacienta blíží ruka s kvílící vrtačkou, aby z jeho úst, zatím pevně semknutých, odstranila zubní kaz. Malý pacient v posledním okamžiku sebere všechny své síly a všem svým trýznitelům se jediným skokem vytrhne a běží ke dveřím. Ty jsou však zamčené a tak mu nezbývá nic jiného, než se na zubařské křeslo vrátit a lékařskému zákroku se podrobit. Z ordinace si kromě nové plomby a obrázku s hrochem odnáší také nesmírný doživotní strach nejen ze zubaře.
Často tato situace bývá okořeněna honičkou malého pacienta po ordinaci či kousancem do ruky zubařovi. Opravdu to takhle musí být?
Bolest zubů dokáže potrápit dospělé, natož děti. Návštěvy zubaře většina dospělých lidí odkládá na nejzazší možný termín, i když všichni racionálně víme, že čím dříve, tím lépe a tím méně bolesti, času a peněz nás návštěva bude stát. Tento přístup si neseme od dětství, kdy nebylo běžné brát na pocity dětí ohledy a potřebný zákrok se prováděl na sílu, zaživa a v každém případě.
Naštěstí pokrok v zubařině se netýká jen metod a materiálů, ale také přístupu k pacientovi. Osvícený zubař ví, že nejlepší pacient je pacient spolupracující a snaží se takové pacienty „vytvořit“. Jak?
Základem je přátelský a mírný přístup, ale jen ten strach ze zubaře neodstraní. Na mnohé děti fungují obrázky, barevná ordinace nebo třeba televizní obrazovka, na které mohou sledovat oblíbenou pohádku.
U dospělých pacientů lze využít i medicínské metody. Zázrak jménem analgosedace zbavil strachu ze zubaře zástupy lidí, kteří by si nechali raději vrtat koleno, než zub. Jedná se o kombinaci tlumení bolesti pomocí analgetik a navození stavu omámení a sníženého vnímání pomocí sedativ. Pacient během zákroku pospává, nemusí si ho ani pamatovat a především necítí bolest, takže se vlastně není čeho bát. V zavedených zubních ordinacích se analgosedace používá u dospělých pacientů, kteří trpí strachem z ošetření, ale také u jedinců s citlivějším dávivým reflexem. Analgosedaci lze aplikovat nitrožilně nebo inhalací.
Nenechávejte návštěvu zubního lékaře na poslední chvíli, ta bolest za to skutečně nestojí.